VIPA a směrnice EED 2018/2002/EU

Jaká je budoucnost poměrového měření tepla ve spojení s novou směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2018/2002/EU? Jak se společnost VIPA CZ připravuje na požadavky plynoucí z chystané legislativy?

V loňském roce vešla v platnost nová směrnice Evropského parlamentu a Rady 2018/2002/EU z 11. prosince která novelizovala směrnici 2012/27/EU. Nová směrnice definuje nové povinnosti pro všechny státy EU, které mají povinnost jí implementovat do národních legislativ do 25. června 2020.

Co tato novelizace přináší?

„Do 25. října 2020 by měly být nově instalované měřiče tepla a indikátory pro rozdělování nákladů na vytápění dálkově odečitatelné za účelem zajištění nákladově efektivního a častého poskytování informací o spotřebě.“

„Měřiče a indikátory pro rozdělování nákladů na vytápění, které již byly nainstalovány, ale nejsou dálkově odečitatelné, musí být vybaveny možností dálkového odečítání, nebo nahrazeny dálkově odečitatelnými přístroji do 1. ledna 2027, pokud dotčený členský stát neprokáže, že to není nákladově efektivní.“

„Od 1. ledna 2022 jsou konečným uživatelům v případech, kdy byly instalovány dálkově odečitatelné měřiče nebo indikátory pro rozdělování nákladů na vytápění, poskytovány informace o vyúčtování nebo spotřebě založené na skutečné spotřebě nebo na odečtech indikátorů pro rozdělování nákladů na vytápění alespoň jednou za měsíc.“

Potřebné kroky pro uživatele indikátorů VIPA C a VIPA CT

Směrnice EED 2018/2002/EU definuje termíny pro uživatele indikátorů topných nákladů. Zároveň nijak nespecifikuje některé použité důležité pojmy. Proto jsou uživatelé prozatím vrženi do nejistoty, kterou zneužívají firmy k zajištění nefér výhody a zmatení uživatelů klasické gradenové metody či sklíčkových indikátorů VIPA.

Z textu směrnice plyne, že, indikátory VIPA C a VIPA CT mohou být používány až do konce roku 2026.

Aby koneční uživatelé mohli regulovat svou spotřebu energie, provádí se vyúčtování na základě skutečné spotřeby nebo odečtů indikátorů pro rozdělování nákladů na vytápění alespoň jednou ročně.

Co z toho plyne pro konečného spotřebitele?

Jedním z prvních seminářů, který ukazoval na blížící se problémy s kvalitou rozúčtování, byl seminář spolku Artav. Jeden z jeho členů predikoval až 75 % náměrů u indikátorů montovaných přímo na otopném tělese, které se nevejdou do mezí daných českou legislativou při spotřební složce ve výši 70 %. Lze namítnout, že takto zvolená základní složka není vhodná pro indikátory montované přímo na otopném tělese. Pokud zvolíme spotřební složku 50 %, která má být pro tento typ přístrojů vhodnější, stále dostaneme 52,9 % náměrů, které jsou „mimo limit“. U metody, která má více než polovinu náměrů mimo limit povolený legislativou se o nákladové efektivitě vůbec nedá hovořit. Zde se jedná jednoznačně o „vyhozené peníze“.

Chybu však nelze spatřovat ve snaze legislativně omezit rozsah možné úhrady. Fyzikálně nezdůvodnitelným stanovením dolní a horní meze úhrady dochází v obou případech k degradaci jakékoliv snahy o ekonomické chování uživatelů bytů a vede mezi nimi ke vzájemné nevraživosti. Samotná a nezdůvodněná změna možné úhrady za vytápění z hodnot ±40 % od průměru k rozsahu -20 % až 100 % průměru, je ukázkou bezradnosti vypořádat se s pochybnými náměry indikátorů ČSN EN 834 a ČSN EN 835.

Podle nové směrnice dojde ke dvěma zásadním věcem. Za prvé chyba rozúčtování, která mohla být velice razantní a viditelná bude rozmělněna do mnoha dílčích rozúčtování a konečný uživatel zcela ztratí přehled, jak vlastně rozúčtování dopadlo. Rozúčtovatelé budou jistě úspěšně argumentovat rozdílnou energetickou náročností jednotlivých měsíců, tím i naprostou neporovnatelností jednotlivých rozúčtování. Za druhé konečný uživatel za takto pochybnou službu zaplatí mnohonásobně více. S největší pravděpodobností více než jaká bude úspora nákladů na službu.

Studie, o které se tato novelizace opírá, uvádí náklad na standardní službu rozúčtování z indikátorů topných nákladů za průměrnou evropskou cenu €9,65 na jedno otopné těleso za rok. Což při odhadovaných 7 rozúčtování za rok dělá €67,55. To činí zhruba 7000Kč za rok za jedno otopné těleso. Těžko odhadnout jaká úspora nákladů bude častějším odečtem zajištěna, ale dle našich odhadů spíše menší než celková cena za tuto službu. Musíme samozřejmě uznat, že ceny jsou v České republice prozatím nižší, ale i tak by mnohonásobné zdražení služeb rozúčtování zcela degradovalo dosahované úspory pro konečné uživatele.

Z požadavku na nákladově efektivní měření tak podle nás zcela vypadl důvod instalace. Tím je zejména ekonomická výhodnost takového chování pro konečného uživatele. Dnes vidíme, že většina dodavatelů různých systémů měření a indikace neřeší tu podstatnou část tohoto oboru. Tou jsou přesné a fyzikálně zdůvodnitelné náměry, které jediné vedou ke spravedlivému rozúčtování nákladů na vytápění.

Naše společnost vždy prosazovala princip ekonomické efektivity pro konečného uživatele. „Úspora pro uživatele musí být řádově vyšší než náklad na službu“. Tímto opatřením se bohužel dostáváme do situace, že většinu očekávaných úspor „spolknou“ náklady na vlastní rozúčtování. To je podle našeho názoru absolutně špatně.

Přesto aktuálně testujeme sběrnici pro automatizovaný sběr dat, tak abychom mohli našim zákazníkům dále poskytovat služby v plné šíři.


Komentáře

Vložit komentář

Komentáře vyjadřují názory návštěvníků. Nepřijatelné jsou zejména texty urážlivé, vulgární, rasistické nebo příspěvky, které jsou neplacenou reklamou. Vyhrazujeme si právo komentáře odstraňovat.

Pokud máte potíže se čtením kódu, klikněte na na něj pro vygenerování nového.

Takto označená pole jsou vyžadována.