V podobných článcích se většinou objevují oslavné ódy na firmu či produkt, ale nám to nedalo a zveřejníme informace, které o nás šíří konkurenční firmy. Náš komentář k textu je součástí článku.
Od jednoho potenciálního zákazníka se k nám dostala následující informace zaslaná jedním z našich konkurentů se žádostí o naše vyjádření:
Aktualizace: protože ona společnost cití potřebu si na našem webu dělat reklamu, doplnil jsem informace o adresátovi předmětného článku. Předpokládám, že se zde rozběhne plodná a odborná debata nad tímto dopisem.
Dobrý den,
měřidla firmy VIPA nemají žádný certifikát.
Sdružení ARTAV již mnoho let požaduje po této společnosti, aby dala své výrobky na metrologické ověření a sdělila princip jejich fungování.
Ostatní měřidla jsou většinou z dovozu od německých výrobců a mají certifikaci DIN, české výrobky jsou vlastně jejich kopiemi. Všechny jsou na trhu zavedeny a osvědčeny.
VIPA se sice chlubí spoluprácí s Vysokou školou strojní v Liberci, ale nemá s ní vůbec nic společného, jenom to, že tam její majitel kdysi účinkoval. To třeba náš majitel je stálým poradcem na ČVÚT a nikde se tím nechlubíme J. Já sám připravuji podklady pro několik soudních znalců a vím moc dobře, jaké problémy u soudu bez náležitých dokladů jsou a co všechno je možné zpochybnit.
My bychom klidně tyto výrobky odebírali, ale v případě sporů nemůžeme nést odpovědnost, když nejsme schopni u soudu doložit, na jaké principu výrobek funguje, kde byl ověřen, jakou splňuje normu.
Jakási sklíčka měnící barvu jsou sice hezká, ale nikdo neví, co se tam děje. On ten jejich princip není ani tak na dodávce tepla, ale skrývají se za tzv. „dennostuňovou“ metodu, což je v podstatě rozúčtování tepla na m2 upravenými koeficienty polohy místností s přihlédnutím k tepelné náročnosti topné sezóny. „Náklady“ jednotlivých bytů se tak mezi sebou liší, ale jenom mírně, s čímž jsou vlastně všichni spokojeni. No a když někdo opravdu šetří, nebo se přijde na to, že v bytě celý rok nebyl a nezatopil, tak mu to vysvětlí tím, že „okrádal“ o teplo ostatní tím, že teplo prostupuje stěnami. S tím se dá sice také souhlasit, ale od toho tam jsou již ty koeficienty. Ono když je za zdí 25 stupňů, tak na druhé straně zdi nebude více než 15. To by dům musel fungovat jako radiátor a to je prostě nesmysl.
Podobně je to se zařízeními, která nabízí jistá Kralupská firma, která montuje „měřidla“ na stropy v bytě a tvrdí, že tím měří dodané teplo. Také se chlubí spoluprací s VŠCHT, kde dokonce tyto výrobky testovali a opravdu měří spotřebu tepla a také jim na to dali certifikát. Protože sedíme naproti, tak víme, že to je vytrženo z kontextu. Profesoři již nezkoumali, z jakého zdroje teplo pochází. Takže tato měřidla indikují i teplo z televizoru, trouby, lampy, lidí atd. Zkoušeli jsem to v zasedací místnosti, kde byl vypnut radiátor. Seděli jsem dvě hodiny v pěti lidech, pili kávu, dali si teplé jídlo, pustili televizi. Toto měřidlo „změřilo“ v místnosti spotřebu. Firma to vysvětluje tím, že to teplo jsme museli nabrat někde jinde. Jak jednoduché.
Je to všechno velmi humorné. Lidi se nechají napálit líbivými letáky, cenou a akademickou angažovaností, ale to je pouze účelová manipulace.
Věřím, že jednou určitě budou zařízení, která budou miniaturní a úplně mimo byty a budou schopna vyhodnotit dodávku tepla i přes venkovní zeď, ale ta doba ještě nenastala.
V. Helcl
Poměrové indikátory tepla nejsou měřidla. To je první chyba. Indikátory VIPA mají všechny potřebné dokumenty a certifikáty, které jsou třeba pro uvedení tohoto typu výrobku na trh.
Požadavek na "metrologické ověření" od asociace Artav je dalším chytákem. Předpokládáme, že všichni profesionálové v oboru poměrového měření tepla vědí, že indikátory tepla nelze žádným způsobem metrologicky ověřit. Navíc požadavek sdružení firem, které jsou naší konkurencí, postrádá jakýkoli závan logiky. Společnost VIPA CZ s.r.o. byla několikrát spolupořadatelem odborných konferencí konaných na půdě TU Liberec a tyto akce členové asociace až na četné výjimky ignorovali. Nemohou se následně odvolávat na neznalost konkurenčního systému. Neznalost konkurenčních řešení je navíc ukázkou "odbornosti" každé firmy.
Certifikace DIN je v našem právním řádu zcela neznámý pojem a používat jej jako argument je zavádějící. Navíc o chybných náměrech těchto indikátorů byl v nedávné době publikován článek REÁLNÉ NÁMĚRY POMĚROVÝCH INDIKÁTORŮ, kde se této problematice široce věnujeme. Indikátory VIPA jsou po dvacetileté historii také ověřené a osvědčili se i v případech, kde klasické elektronické indikátory z principu selhávají.
Indikátory VIPA vznikly na půdě Technické univerzity Liberec (v té době Vysoké školy strojní a textilní) a s tímto historickým faktem nemůžeme nic dělat. O historii vzniku indikátorů vznikl zajímavý článek, který byl již publikován na našem webu.
Princip fungování "sklíčka" je velice jednoduchý. Všem našim zákazníkům jej vždy rádi vysvětlíme. Pro konečného uživatele je podstatně zajímavější informace, jak si indikátory VIPA poradí v různých situacích a jak se tyto situace promítnou do vyúčtování.
Na úrovni nejhoršího bulváru je tvrzení pisatele, že systém VIPA se skrývá za tzv. "denostupňovou" metodu, což je údajně rozúčtování tepla na m2 pomocí upravených koeficientů polohy místnosti. Autorovi zřejmě je denostupňová metoda naprosto neznámá. Pro rozúčtování VIPA je charakteristická modifikovaná gradenová metoda bez násilných deformací pomocí zpravidla nezdůvodnitelných koeficientů polohy místností a koeficientů výkonu otopných těles, které mají upravit nesmyslné náměry indikátorů vyjadřujících několikanásobné rozdíly mezi jednotrlivými místnostmi. Za modifikovanou gradenovou metodu se neskrýváme, naopak jsme ji vyvinuli pro fizikálně zdůvodnitelné rozúčtování. Překvapivě autor uvádí spokojenost všech uživatelů bytů s indikátory VIPA z důvodu mírného rozdílu mezi byty. Pokud by pisatel byl schopen odvodit vztah mezi úhradou a průměrnou dosahovanou teplotou namísto "vědeckého dvouhodinového posezení pěti lidí u kávy", dokázal by zaujmout přijatelné stanovisko ke krádežím tepla v důsledku nulových náměrů. Od začátku fungování sytému VIPA tvrdíme, že uživatel bytu by měl platit ve smyslu vyhlášky č.372/2001 Sb. za dosaženou teplotu v konkrétní místnosti. A je vcelku jedno, jestli má byt středový nebo okrajový. Máme-li v domě dva stejné byty se stejnou teplotou, měli by mít také stejnou platbu za vytápění. Rozhodně doporučuji přečíst si následující články, kde se tomuto tématu obsáhle věnujeme: Poměrové měření a skutečná spotřeba tepla, (Ne) kontrolovatelnost rozúčtování a Od náměru k rozúčtování. Zde je princip rozúčtování podrobně vysvětlen.
Vzhledem k tomu, že podle našeho názoru jednání této firmy porušuje Etický kodex asociace Artav, kterým je členem, požádali jsme také o oficiální stanovisko předsedu rady asociace. Jeho vyjádření přikládáme.
Vážený pane Patočko!
Po seznámení se z obsahem Vašeho e-mailu a přiloženého dopisu pana V.Helcla jsem došel k přesvědčení, že se nejedná o stanovisko firmy VUSTE-ENVIS Praha, ale o osobní názor p.Helcla a proto nevidím důvod, proč by se tímto měla zabývat Asociace ARTAV.
Ing. Štěpán Gargoš - předseda ARTAV.
Takže e-mail poslaný z firemní e-mailové adresy podepsaný ředitelem společnosti je tedy podle tohoto závěru jen jeho osobní názor. Na objektivní přístup asociace nechť si každý čtenář udělá názor sám.